Když přijdete na nějaký koncert a celí natěšení se rozhlédnete kolem, dřív nebo později váš zrak skončí na „motoru“ každé skupiny. Na bicí soupravě. Je to takový pódiový oltář, který si každý bubeník šlechtí a hýčká, jak může. Protože jsem sám bubeník, vím o čem mluvím a rozhodl jsem se v rozhovorech zaměřit více na bubeníky. Ve většině případech nejsou při produkci moc vidět, proto jsou o to víc slyšet. Jako prvního bubeníka jsem si vybral mého kamaráda a velmi znatelnou figuru na šachovnici západočeského big beatu - Jiřího Bavra Lokajíčka.

Začneme trochu zvolna. Hrál jsi na všechno možné. Je nějaká značky bicích, která je ti je nejblíž?
Začínal jsem hrát ve čtrnácti letech v Nejdku na kytaru. Když jsem se přestěhoval zpět do Plzně, stal se ze mě bubeník. První bubny jsem měl „Amatky“, ještě potažené kůží. Další moje bicí souprava byla značky Trixon. Tyhle bubny se vyráběly v Hamburgu. Na vojně jsem brnkal na basu, ale po návratu do civilu jsem opět zasedl na bubenickou stoličku a opět za „Amátky“. V Odyssee jsem hrál na bicí anglické značky Hama. U Turba to už byly Tamy s druhým kopákem New Sound. Hodně se mi líbí značka Ludwig, ale co je „opajcli“ v Kraslicích, tak už méně. Výborné bicí jsou Ddrumy, ale sleduji i nové firmy jako je Natal.

Druhá otázka je podobná té první. Hrál jsi v mnoha kapelách. Která z nich byla ta srdeční a kdo ze spoluhráčů ti byl nejblíže?
Tak odpověď na tuhle otázku je jasná! Kapela, kterou mám stále v srdci a byla mi nejblíže, je jednoznačně Odyssea. Před tím to byla Koule, ale to je vlastně totéž. Na druhou stranu mi třeba skupina Turbo až tak k srdci nepřirostla. Nemůžu říct, že by mi někdo byl bližší a někdo zase ne. V Odyssee jsme byli všichni kamarádi. Chodili jsme spolu i do kina. Jen „Cimburu“ jsme brali asi trochu víc, protože byl starší.

Netroufám si ani odhadnout seznam písniček, co jsi kdy hrál. Víš to ty? Dokázal bys je ještě zahrát z hlavy?
To si opravdu neumím představit, kolik jich bylo. Nejpravdivější je asi číslo- hodně! Kluci obdivovali mou paměť. A to „neke“, já si pamatoval i akordy těch písniček. Myslím, že bych z hlavy zahrál tak 80% songů. Jsou ale písničky, které fakt nemusím. To je například písnička „Lážo plážo“. Na druhou stranu jsou písničky, při kterých mi i slza ukápla. ….po cestě klikatý toulaví kejklíři jdou.... ano, je to třeba tahle písnička- Divadelní společnost JK Tyla. 

Během tvé pestré kariéry jsi hrál asi v celé republice. Kde by sis rád zahrál znovu i dnes?
Noooo! Vlastně všude! Hradecko, Pardubice, Vrchlabí, kluby v Praze, Jižní Čechy, atd. Cestování mi hodně chybí. Jsem totiž romantik. Všude mám kamarády - muzikanty a hlavně fanynky - mé holubičky

Během let se mění hudební styly a hlavně i bubenické techniky hraní. Držíš se té své techniky nebo jsi ochoten se přizpůsobit době, kdyby tě oslovila nějaká mladší kapela?
Myslím, že se své techniky držím. To ale neznamená, že bych chtěl hrát nějakou „starobu“. Oslovuje mě SKA, reggae a hlavně i punk. Ten si fakt zahraju s chutí. Je to rychlé a veselé. Jinak inklinuji k blues (viz mé vlastní věci), funky a jazz. Měl jsem tu čest, zahrát si s Jazz Celula New York, Laco Decci a s Electrik Lady. Mladí muzikanti mě fakt baví, tak bych klidně solidní nabídku přijal.

Byl jsi znám tím, že jsi dojížděl na vystoupení a to i na značné vzdálenosti na koloběžce. Kde ta tvoje „Kolobrnda“ skončila?
Koloběžku stále mám, ale nějak jí flákám. Změnila se doba. Sály plné nejsou ani zdaleka. Když pojedu na „Kolobrndě“,  v žádné hospůdce po cestě mě už nikdo nepozná. Ta romantika je už fuč. No ale pár lidí se stále ptá, kde kolobka skončila.

Vím, že jsi Bohém a že tě muzika živí. Také ale vím, že se Pohoda, kde jsi hrál, rozpadla. Hledáš si novou kapelu?
Hraji teď vlastně jen své písničky s klukama ve Stříbře. Dělí nás ale vzdálenost a čas. Je to vrtoch dnešní doby. Rád bych na sobě dál pracoval. Chci zdokonalit moji hru s dvojšlapkou a vůbec trochu makat. Potřebuji hrát. Tak vlastně ano, kapelu skutečně hledám. Vlastním momentálně velkou bicí soupravu Gretsch a ta právě zahálí.

A jsme u poslední otázky a věřím, že pro tebe to je otázka BEST OF. Jsi velký milovník piva, tak co ty a pivo?
I v časopise Melodie kdysi napsali, že jsem velký znalec piva. Pivíčko mám skutečně velmi rád. Celá Odyssea do sebe lila Jima na trému a mně stačilo jedno dvě pivka, tréma byla fuč a já byl v pohodě. Trému mívají i herci, tak proč bych jí neměl mít já, že jo? Už to ale do sebe neleju jako dřív a skutečně nechlastám!

Bavra znám celou řadu let. Big beatu zasvětil celý svůj život. Vždycky to byl rocker, je rocker a ještě dlouho bude rocker, i když to někdy měl fakt těžké. Sedne si za bicí a přestává pro něj vše, co není bicí souprava existovat. V tu chvíli je nejšťastnější.

Pro Rockpalace Šošon

https://csvid.net/video/bavr-beer-control-mr%C3%A1kovsk%C3%BD-sabbathi-NwKFsTjQgCI.html